V době, kdy jsme s Kenduškou začínali, jsem napsala takovéto pojednání o pořízení si štěněte. Tenkrát jsem vůbec nevěděla do čeho jdu. Leč pro ty, kteří si štěně pořizují je to dobré zdůraznit. Prostě jsou to štěňata a jsou zlatý :).
Příručka pejskomila – aneb zkušenosti prvního týdne 
- 1. Spočítejte a spárujte veškerou obuv, na pozdější přepočítávání nebude brán zřetel.
- 2. Nikdy netvrďte, že něco nejde rozkousat, dokud si nepořídíte štěně.
- 3. Pokud existuje místo, o kterém jste přesvědčeni, že byste nikdy nedovolili, aby si tam štěně cvrnklo, spolehněte se, že si tam cvrnkne.
- 4. Máte-li již jiné domácí mazlíčky, nepočítejte s tím, že budou z nového přírůstku nadšeni.
- 5. Radost z nového štěněte odchází v tomto pořadí: slepice, manžel, děti, sousedi …
- 6. Přesvědčení, že štěňata jsou roztomilá chlupatá stvoření, je naprosto mylné. Jsou to bestie s tlamou plnou ostrých zubů, které rychle zjistí, že vaše ruce a prsty se prokousnou nejsnadněji.
- 7. Štěně čůrá vždy ve chvíli, když vstáváte ze židle, abyste jej vyvenčili.
- 8. Nepořizujte si dřevěné šachy.
- 9. Neříkejte FUJ, PUSŤ TO, NECH TO ..působí to na ně stejně jako červený hadr na býka .. tím je řečeno: jakmile se otočíte, máte štěně místo v papuči zakousnuté v nohavici.
- 10. Upřený pohled štěněte na vaše pohybující se ústa při jídle neznamená: „mám tě rád a nemůžu z tebe spustit oči“, ale: „dej mi sakra ten žvanec“.
- 11. Psi občas baští hovínka, obzvláště slepičáky jim chutnají. Každé olíznutí obličeje štěnětem je pak dlouho nezapomenutelným zážitkem, jelikož ten smrad se fakt drží.
- 12. Vyválí-li se štěně v jakémkoliv exkrementu, není to proto, že by mu snad vadil pach péřových polštářů na kterých spí, ale proto, abyste z toho taky něco měli.
- 13. Jméno psa slouží k identifikaci na papírech či očkovacím průkazu, jakmile jej donesete domů, jmenuje se: potvora, nestvůra, žvejka, rafan … proto si s výběrem jména nelamte hlavu.
- 14. Nejoblíbenější boty poznáte snadno. Jsou rozkousané jako první.
- 15. Štěňatům chutná naprosto vše: noha od stolu či židle, vaše noha, koberec, čalounění veškerého nábytku, dveře, postel, ponožky (použité obzvláště), kytara, ručníky, kabelka, koš na prádlo i prádlo v něm … a t d .. takže opět: nelamte se hlavu s jeho stravou.
- 16. Pořízení štěněte přesto vřele doporučuji, není nad to … ty nevinný psí oči stojí za to
Příručka pejskomila č.2 Po měsíci
- Máme 3 měsíce. Tedy Kendyša má. Začíná nám to nějak splývat. Skóre za měsíc soužití: troje rozžvýkané boty, dva rohy od koberce rozcupované, koberec v kuchyni na vyhození, překousaný (na několikráte) drát k WIFI a k radiu, dvě díry velikosti kopačáku uprostřed zahrady (nelze zahrabat, bo to zase hned vyhrabe a hlouběji); všechny stromky, co jsem loni sázela – okousané, díra ve foliáku.
- Štěkanda: „jelikož je pro mě všechno nové, tak se toho první leknu, a pak štěknu“. Tudíž štěká skoro pořád a na všechno. Vypadá u toho jako hrdinka, ale je to poseroutka. Což ovšem umí dobře maskovat veselými úskoky a když tedy neví kudy kam, tak štěká schovaná za mnou. Doufám, že ji to brzo přejde, byť je roztomilost sama.
- Čumilka: „pohled z očí do očí s nakloněnou hlavičkou je způsob, jak ty člověkáče zblbnu tak, že mi dovolí i o půl třetí ráno zalézt jim pod peřinu“ … používá velice často s jemným pískavým kňučením, když dělám, že ji nevidím, případně k tomu přidá packu „škrábačku“, abych si jó všimla, že tam sedí a smutně kouká.
- Ukaž zuby: začali jsme trénovat ukazování zubů, bo to chtějí k bonitaci, jinak bych se na to vyprdla, bo kdo ji má co čučet do huby, mě by se to taky nelíbilo. Jelikož rychle zjistila jak na nás vyzrát, tím je myšleno: „těsný přítisk, mávání ocáskem až duní podlaha, a upřený pohled do očí se sklopenýma ušima“, vždy mě přesvědčí, že stačí ukázat jen řezáky a stoličky už nee. Pokud toužím po stoličkách, mám si k ní prý lehnout a ukázat svoje, a na zádech s mávajícími packami s otevřenou tlamou to prý stačí, jakýpak copak. Této úhybné poloze říkáme „zase se Puffí“, jelikož s tím začala Puffinka, když přišla na to, že tahle poloha nás úplně odrovná.
- Průzkumnice: Puffinka má svoje trasy, které si každé ráno oběhne, když ji manžel pouští o půl šesté venčit. Kendy se přidává, takže tu po vesnici už běhají obě – Black and White. Ze začátku se nehnula od domu, a trpělivě čekala, až Puffa z očuchávačky přijde zpět. Nyní již vyráží sama. Opice jedna. Ranní procházky vyřešilo krmení před domem, od toho se nehne. Odpolední zatím vyhrává ona a Puffu už nechává doma. „Tohle bude chtít dalšího 100m plotu „taťko“ .“
- Stavění kotce: staví se „kosmickou rychlostí“. Obvykle manželovi řeknu, že něco potřebuji jen jednou a pak nemá smysl mu to opakovat co půl roku, nakonec to přece jen udělá. Nyní, po té co jsem přivezla Kendy, jde všechno tak nějak samo bez pobízení. Asi ho nebaví se s ní dohadovat v posteli, nasávat packy smradlavky a nechávat se od ní okopávat. Obzvláště o víkendech, kdy se chce „dospat“ a ona by chtěla hodinku-dvě kousat. Navíc má skoro 10kg a to už je nějaká váha na poskakování po peřině a přetlačovačky o polštář. Se mu nedivím, přece je to jeho teritorium že. Což ona dobře ví a komické výlevy o tom, jak pes do postele nepatří a vůbec, tohle jsme si nedomluvili, si náležitě užívám. Jí se prostě nedá odolat.
- Doporučení:
- 1. připevněte vše na vruty, šrouby, hřebíky – cokoliv je volné, odchlíplé, či se jen tak povaluje, je důvodem k rozkousání, tahání, cukání, škubání.
- 2. Záclony zrušte.
- 3. Vstupní dveře (a potažmo i ty vevnitř) neopravujte, nerenovujte, dokud štěňdě nedojde, že tohle je tu proto, aby sem nelezla, ne proto, aby je překonávala.
- 4. Na doma si pořiďte vysokou pevnou obuv. S rostoucími silovými schopnostmi čelistí každé ledabylé zakousnutí stojí za to.
- 5. Pokud máte drůbež, oploťte vysokým plotem zahrabaným půl metru v zemi po celé délce. To není prevence, to je nutnost. Ještě zvažuji elektrický ohradník.
- 6. Chcete-li chodit po zahradě bosky, natáhněte si ke dveřím hadici s vodou. Pozn.: důležité! I když každý den sbíráte, co ze štěněte vypadne, vždycky se něco najde do čeho se dá šlápnout.
- 7. Sousedy, manžela, děti – neřešte, zvyknou si. Přesto všechno štěně doporučuji, není nad to.
PŘÍRUČKA PEJSKOMILA Č.3
Máme rok, tedy Kendy má, tedy něco přes. Ačkoliv se to nezdá, rok se štěnětem rychle utekl. Štěněcí zlobení však nee. Co se změnilo, tak velikost psiska. Člověk by řekl, že s věkem dostane rozum. Alespoň u lidí tomu tak někdy bývá. Ano, my už rozum dostali. Už je nám všem jasné, že Kendy nedostane rozum nikdy. Už ani nedoufáme, že snad kočičí přeběhnutí pod balkonem okolo 3h ranní zůstane bez povšimnutí místo hlasitého vyděšeného štěkotu u kterého máte pocit, že vás přišla zkontrolovat minimálně URNA. Následky v podobě předčasného infarktu, případně velmi věrných déletrvajících symptomů infarkt připomínající, vás stejně už nenechají usnout. Do budíku pak jen přemýšlíte, jestli je lepší zazdít okno, nebo psa. „Hoď mi to“ .. cokoliv, kdykoliv, jakkoliv daleko se změnilo na: „ schováme to, jak nejlépe dovedeme“. Její „čuch“ je nepřekonatelný. Dokáže vyčuchnout míček na 2m vysoké skříni, mezi prádlem, v oblečení uskladněném v pytli, i mezi použitými fuseklemi (v tomto případě mám podezření, že si to hledání víc užívá). Následuje nekonečné drcání nosem a packovaná, dokud jí míček znovu neschováme. Nejdelší hledání zatím trvalo 5 minut. To se ani nestihnu osprchovat. Došlo tedy i na sprchování s míčkem. Lovení následovalo pak … „Nejdřív štěknu a pak se leknu“ jí bohužel zůstalo .. pokr. příště ..